Rozsah perzekuce Čechů a československých občanů v SSSR (předběžné výsledky)

Zjistit rozsah perzekuce můžeme vždy jen ve vztahu ke konkrétním okruhům perzekvovaných osob a bude vždy jiný, budeme-li se řídit českou národností, československým občanstvím, územím ČSR či ČR. Většinou se ani tak nevyhneme jistému prolínání jednotlivých okruhů perzekvovaných osob, navíc ne vždy se nám podaří správně rozlišit národnost od občanství nebo Čechy od Slováků. Pokusíme se tedy shrnout závěry, k nimž jsme během výzkumu dospěli. Nejjistější bude nejprve pokusit se spočítat československé oběti a z nich vyjít k odhadu pro Českou republiku.

Známe už řadu konkrétních jmen obětí z řad československých občanů v SSSR, z různých příčin tam pobývajících už před válkou – perzekvovaných legionářů, politických a ekonomických emigrantů, družstevníků atd. Jmenovitý seznam konkrétních obětí již dosahuje několika stovek. Badatel Evžen Topinka má v evidenci na 900 jmen, ale mezi nimi jsou z větší části představitelé české menšiny v SSSR, zvláště na Ukrajině, i když mnozí s československým občanstvím. Lze očekávat další jména z publikovaných soupisů obětí a databází ruských organizací a institucí i z archivních dokladů. Nebude přehnaný odhad počtu perzekvovaných v této skupině na 1000 osob. Většina z nich přišla o život buď rovnou zastřelením nebo zemřela v gulagu, odhadem asi 700 osob.

Česká menšina v SSSR měla dle výpočtu Vladimíra Hostičky jen na sovětské Volyni 2250 perzekvovaných. Tento výpočet utvořený analogií může být mírně nadsazený, avšak lze ho uznat, pokud se v něm skryjí též prokazatelné stovky perzekucí z řad českých menšin na Ukrajině, v Kazachstánu, Bělorusku aj. Oběti lze odhadnout asi na třetinu, tedy na asi 750 osob.

Z období po roce 1939 známe desítky jmen běženců z českých zemí, ale byly jich stovky a většina z nich šla do gulagu za překročení hranic či byli vzápětí deportováni na východ. Odhad 100 perzekvovaných, z toho 50 obětí, je zřejmě minimální. Další perzekuce čs. občanů žijících v SSSR souvisela s přípravou a počátkem války a týkala se i politických emigrantů, zvláště výrazně československých občanů německé národnosti; celkový počet perzekvovaných lze odhadnout na 500 osob, z toho asi 200 obětí. Jsou zde zahrnuti i perzekvovaní legionáři druhého odboje.

Zvlášť byli vykazováni českoslovenští židé, kteří po roce 1939 uprchli do SSSR. Počet perzekvovaných bývá odhadován na 4 tisíce (Erich Kulka aj.), z nichž 1500 osob zahynulo. V tomto počtu jsou zřejmě zahrnuti i Židé z Podkarpatské Rusi. Prokazatelně víme o Židech z českých zemí deportovaných do Niska nad Sanem, z nichž bylo v SSSR perzekvováno asi 700 osob, zhruba polovina jich zahynula, tedy asi 300 osob. Tuto skupinu započítáváme do celkového počtu perzekvovaných Židů.

Ostatních běženců z Podkarpatské Rusi, kteří se dostali do vězení a gulagů, tedy především místních Rusínů, mělo být podle výpočtů československé vojenské skupiny v SSSR asi 20 tisíc. Asi polovina z nich, zhruba 10 tisíc osob, zahynula.

Po anexi polských území prošlo jejich obyvatelstvo deportacemi a perzekucemi ještě před rokem 1941 a znovu po návratu sovětského režimu, takže pro polskou Volyň, mnohem lidnatější než byla sovětská, je odhad 3000 perzekvovaných možná adekvátní, obětí mohlo být asi 500, navíc tu hodně obyvatel před válkou mělo československé občanství. Na ostatním území, zvláště na Haliči, jižní Ukrajině, ale i v Bukovině, Besarábii mohl činit počet perzekvovaných asi 1000 osob, z toho asi 200 obětí.

Specifickou skupinou obětí byli Poláci z Těšínska, oběti katyňského zločinu. Lze je jmenovitě prokázat a bylo jich s předpokládaným bývalým občanstvím ČSR přes 250, všichni zahynuli (dalších asi 250 obětí tohoto zločinu mělo již před válkou polské občanství a přišlo na Těšínsko až po jeho polském záboru, takže figurují v polských statistikách obětí).

Osob odvlečených na konci války či těsně po ní z území dnešní ČR bylo prokázáno asi 300, z toho nejméně 200 zahynulo. Odhad celkového počtu na 500 odvlečených a 300 obětí patří k těm nejnižším.

Ze Slovenska bylo podle posledních výzkumů odvlečeno na 6 tisíc osob, z toho 2500 Slováků, a nejméně třetina odvlečených zahynula, tedy asi 2 tisíce osob.

Do statistiky perzekvovaných nejsou započteny deportace a další perzekuce na Podkarpatské Rusi, jež koncem války postihly na 40 tisíc obyvatel. V té době se osvobozené území již stávalo součástí Sovětského svazu a československé orgány ztrácely možnost proti perzekucím reálně zasáhnout. Rovněž asi 70 tisíc československých válečných zajatců vykazovaných v úředních záznamech, z nichž nejméně 4500 zajetí nepřežilo, nemůžeme do této statistiky zahrnout. Jako vojáci nepřátelských armád mezi přímé oběti perzekuce nepatří, i když známe případy nucené služby Čechů a víme o drastických podmínkách zajetí s vysokou úmrtností.

Celkový odhad počtu perzekvovaných československých občanů včetně příslušníků českých menšin tedy činí 37 600 osob, z toho asi 16 250 osob následkem perzekuce zahynulo.

Počítat perzekvované se vztahem k území dnešní České republiky je z řady důvodů velmi obtížné, nedělá se to obvykle ani s oběťmi nacistické perzekuce. Máme-li přesto provést nějaký odhad, můžeme do něj z předchozí československé statistiky započítat většinu předválečných emigrantů v SSSR (900 osob, z toho 650 obětí) i většinu emigrantů po roce 1939 (500 osob, z toho 250 obětí), nejméně polovinu československých Židů včetně transportu do Niska (2000 osob, z toho 750 obětí), katyňské oběti (nejméně 250 osob) a osoby odvlečené po r. 1945 (nejméně 500 osob, z toho nejméně 300 obětí).

Celkový souhrn perzekvovaných z českých zemí tak čítá 4150 osob, z nichž asi 2150 na následky perzekuce zahynulo.

Odhady počtu perzekvovaných jsou prozatím pouze pracovní hypotézou, jež bude ještě vyžadovat náležitou verifikaci v řadě položek, zvláště v odhadech počtu perzekvovaných obyvatel Podkarpatské Rusi a československých Židů. Lze očekávat, že v některých položkách se počty perzekvovaných patrně sníží. Pro objektivní posouzení je však nutné vytvořit co nejkompletnější databázi perzekvovaných osob i všech obětí perzekuce.