Koncepční a metodické přístupy k řešení

Předchozími projekty zvolená kritéria pro tematický, teritoriální a chronologický rozsah výzkumu byla během řešení prakticky ověřena a mohou zůstat v platnosti. Na rozdíl od dosavadních výzkumů však bude nutné se zaměřit už cíleně na konkrétní archivní fondy, které by byly prozkoumány co nejpodrobněji. Z dosavadních výsledků řešení vyplývá, že takové fondy existují v každém ze sledovaných archivů, k nimž patří zvláště Státní archiv Ruské federace (GARF), Ruský státní archiv ekonomiky (RGAE), Ruský státní vojenský archiv (RGVA), Ruský státní archiv sociálně-politických dějin (RGASPI), Ruský státní archiv nejnovějších dějin (RGANI). Nový výzkum by se však neměl už tolik soustřeďovat na centrální archivy, ale podle předem vytipovaných míst větších represí, táborů či vyhnanství, v nichž se nacházeli Češi a českoslovenští občané, by měl směřovat do archivů v nejbližší oblasti, státních i resortních (zvláště archivů Správy vnitřních věcí a FSB, pokud se podaří do nich sjednat přístup). Nezbytné je pokračovat v archivním výzkumu na Ukrajině, a to jak ve státních a resortních archivech v Kyjevě a ve Lvově, tak v některých oblastech, zvláště v Užhorodě a Žitomiru. Stále ještě totiž není objasněn osud řady osob souzených za přechod hranic do SSSR, podobně jako represe vůči českým obyvatelům na území včleněném do SSSR po roce 1939. Chybí rovněž dokumentace obětí represí, neboť ukrajinský systém jejich evidence není kompatibilní s ruským systémem, takže je nutné provést lokální výzkum. Nezbytná je i spolupráce s polskými archivy, např. s Východním archivem střediska KARTA ve Varšavě.

Stranou pozornosti nemohou v dalším výzkumu zůstat ani domácí archivy. Týká se to především Archivu MZV ČR, jehož obsáhlé fondy zpravující o poměrech v SSSR či o repatriacích zajatců a odvlečených nemohly být během řešení projektu náležitě vytěženy. Zrovna tak se to týká i fondů Vojenského ústředního archivu, např. materiálů k válečným zajatcům, jež byly postiženy při povodni a během řešení předchozího projektu nebyly přístupné. Stále nové dokumenty k problematice výzkumu se nacházejí též v Archivu Ministerstva vnitra ČR a v Národním archivu ČR.

Zkušenosti získané v ruských archivech dokládají, že možnosti studia materiálů týkajících se politických perzekucí v Rusku existují, i když jsou v mnoha ohledech poněkud omezené a závisí na řadě okolností. Snahy o utajování některých fondů či jejich částí nebo omezení zdůvodňovaná ochranou osobních dat v archiváliích lze ve spolupráci s archiváři a zástupci archivní správy poněkud zmírnit, stále je však nezbytná diplomatická podpora výzkumu ze strany MZV ČR a Velvyslanectví ČR v Moskvě, včetně jeho konzulárního úseku. Pozitivní je fakt, že u některých archivních dokumentů již během řešení projektu skončí lhůta pro jejich utajování. Během řešení projektu je nezbytné dodržovat specifický metodický přístup k pramenům pro tento druh výzkumu stěžejním, jako jsou archivní vyšetřovací spisy, martyrology, pamětní knihy a elektronické databáze obětí.

Výzkum v archivech Ruska, Ukrajiny a Polska doplní spolupráce s vědeckými ústavy a dalšími institucemi, jejichž pracovníci se zabývají obdobným výzkumem, a s nimiž se spolupráce již v minulosti osvědčila. V Ruské federaci se jedná zvl. o Slovanský ústav, Ústav ruské historie a Geografický ústav Ruské akademie věd, Fakultu historie Lomonosovovy univerzity v Moskvě, Muzeum Andreje Sacharova v Moskvě, Memoriální muzeum německých antifašistů v Krasnogorsku, Memoriální komplex a muzeum ve Smolensku, Katyni a Medném u Tveru, Sdružení Memoriál v Moskvě a jeho pobočky v RF aj. Na Ukrajině to je Národní pedagogická univerzita v Kyjevě, Všeukrajinské sdružení Memoriál v Kyjevě, Česká beseda ve Lvově, sdružení Memoriál a Poisk ve Lvově aj. V Polsku to je Historický ústav Akademie Świętokrzyské v Piotrkowě Trybunalském, Katyňské muzeum ve Varšavě, Federace katyňských rodin ve Varšavě, sdružení KARTA ve Varšavě, Muzeum válečných zajatců v Lambinowicích-Opolí aj. Na Slovensku to je především koordinátor výzkumu slovenských obětí perzekuce v SSSR – Múzeum SNP v Banské Bystrici, v Německu především Collegium Carolinum v Mnichově. Kontakty na další instituce a badatele zabývající se podobným výzkumem budou navazovány i v průběhu řešení projektu.